Starověké citace - Marcus Vitruvius Pollio

Vnímání a měření času samozřejmě nepřišlo až s hodinama kolečkovýma. I starověké národy čas nejen vnímaly, ale i měřily, přičemž přelom letopočtu a římská kultura pro měření času znamenala oproti době helénské spíše úpadek. Starověké citace mezi texty o hodinách a hodinkách tak nepřímo patří.

Nejčastěji citovaným starověkým autorem je Marcus Vitruvius Pollio (1. stol. před n.l.) který ve svém díle Deset knih o architektuře poskytuje přehled soudobých znalostí v mnoha oblastech techniky. Navazoval tím na četná odborná díly svých předchůdců, která se však ve valné většině nedochovala. Chápání vesmíru a plynutí času je v jeho spisu věnována kniha devátá :

 

I. Zvířetníkový pás a planety

1.        Božskou prozřetelností je to zařízeno tak a je to k ve­likému podivu lidem, kteří se nad tím zamyslí, že stín gnó­monu při rovnodennosti má jinou velikost v Alexandrii, ji­nou v Athénách, jinou v Římě, ne tutéž v Placentii a na ostatních místech zemského okrsku. Nákresy slunečních hodin se proto na různých místech velmi od sebe liší. Podle délky rovnodennostního stínu se totiž kreslí tvar analémmat, pomocí něhož se s ohledem na místní podmínky a na stín gnómonu zakreslují jednotlivé hodiny. Analémma je obrazec odvozený ze sluneční dráhy a dospělo se k němu pozorováním slunečního stínu, který až do zimního sluno­vratu roste. Pomocí tohoto obrazce byla technickými pro­počty a opisováním kružnic prozkoumána činnost vesmíru.

2.        Vesmír je úplný soubor všech věcí v přírodě, počítajíc v to i klenbu nebeskou, tvořenou souhvězdími a drahami hvězd. Nebeská klenba se neustále otáčí okolo země a mo­ře na konci čepů světové osy. Tak to totiž mocná příroda v těchto místech upravila tím, že tam umístila čepy jako otoč­né středy, jeden v nesmírné vzdálenosti od Země v nejvyšším bodu světového prostoru hned za souhvězdím Velkého vozu, druhý na protější straně pod Zemí v končinách jižních. Oko­lo těchto čepů jakožto otočných středů tam vytvořila jako na soustruhu kroužky, které se řecky jmenují poloi a kolem nichž nebeská klenba věčně krouží. Tak je přirozeným způso­bem země s mořem umístěna uprostřed v ústředním místě.

3.        Příroda to rozvrhla tak, že v severní části je otočný střed ve značné výšce nad zemí, v jižní části je však položen v místech podzemských a je zemí zacloňován, přičemž je uprostřed mezi nimi rozprostřen příčný a k jihu skloněný široký pás dvanácti hvězdných znamení. Tato souhvězdí jsou rozdělena ve dvanácti stejnoměrných úsecích a svými tvary připomínají obrazy různých forem z přírody. A tak zá­říce v nádheře spolu s vesmírem a s ostatními souhvězdími a letíce okolo země a moře, probíhají tato hvězdná zname­ní svou drahou podle zakřivení klenby nebeské.

4.        Všechna tato souhvězdí se vyskytují jako viditelná ne­bo jako neviditelná podle toho, jak to vyžaduje určitá doba. Obíhá-li šest z těchto souhvězdí po nebi nad zemí, zapadají ostatní pod zem, která je zakryje svým stínem. Šest se jich však třpytí nad zemí stále. Neboť tak jako část posledního klesajícího souhvězdí následkem otáčivého pohybu zapadá a skrývá se pod zem, právě tak část protějšího souhvězdí, jež již muselo oběhnout kolem dokola, je puzena vzhůru silou společného otáčení a vystupuje z temna naproti na uvolně­ných tak místech. Jediná síla a nutnost způsobuje totiž záro­veň na jedné straně jejich východ a na druhé západ.

5.        Těchto znamení je na počet dvanáct, přičemž jednot­livá z nich zabírají po 1/12 vesmíru a neustále se otáčejí od východu k západu. Mezi nimi probíhají opačným směrem vůči nim Měsíc, Merkur, Venuše, samo Slunce, rovněž i Mars,  Jupiter a Saturn, které letí vesmírem v odstupňovaných vzdálenostech a každý o jiné velikosti oběžné dráhy, pohy­bujíce se světovým prostorem od západu k východu. Měsíc probíhá nebeský okruh za 28 dní a asi hodinu a při návratu ke znamení, odkud započal svůj oběh, dovršu­je lunární měsíc.

6.        Slunce prochází při svém postupu v době jednoho mě­síce úsekem jednoho znamení, což činí dvanáctinu nebeské klenby. Za 12 měsíců tak projde prostorami 12 znamení a při návratu do znamení, kde začalo, dovršuje období roku. Následkem toho okruh, jejž Měsíc probíhá za 12 měsíců třináctkrát, absolvuje Slunce za tentýž počet měsíců jednou. Merkur a Venuše, které věnčí svými drahami zářící Slun­ce jakožto svůj střed, pohybují se nerovnoměrně a zastáv­kami při tomto způsobu oběhu se v úsecích některých znamení omeškávají.

Schéma Vitruviova vesmíru. S) severní, J) jižní točna vesmíru, Z) Země. Zvířetník je vyznačen svými znameními. Kolem Země krouží Slunce, Měsíc a 5 planet

 

 

7.        Správnost toho lze poznat především u Venuše, která v době, kdy následuje za Sluncem, se stává po jeho západu viditelnou na nebi a svítí neobyčejně jasně pod názvem ve­černice, v jiných dobách však Slunce předbíhá a vychází před svítáním pod jménem jitřenky. Proto také setrvávají ty­to hvězdy někdy po řadu dní v jednom znamení, jindy tím rychleji vstupují do znamení druhého. Poněvadž tedy nedovršují v jednotlivých znameních stejnoměrně týž počet dní, přeskakují rychlejším oběhem to, oč se předtím opo­zdily, a takto dokonávají svou náležitou oběžnou dráhu. Tím se dosahuje toho, že třebas se v některých znameních zdržují déle, dohánějí přece svůj náležitý okruh, když se ze své­ho nuceného prodlévání vytrhly.

8.        Merkur obíhá ve vesmíru ve své dráze tak, že prochá­zeje úseky jednotlivých znamení, dospívá za 360 dní zase ke znamení, z něhož při předchozím oběhu svůj okruh za­počal, přičemž se jeho dráha vyrovnává tak, že na každé znamení připadá průměrně asi 30 dní.

9.        Venuše, je-li oproštěna od vlivu zadržujících ji paprs­ků slunečních, probíhá úsek jednoho znamení ve 30 dnech. Oč však setrvává takto v některých znameních méně než 40 dní, to doplňuje na celkový počet tím, že dělá zastávky a omeškává se v některých znameních déle. Projde tedy celý nebeský okruh za 485 dní a vstupuje zase do znamení, z něhož předtím svou pouť započala.

10.     Mars probíhá úseky souhvězdí asi za 683 dní a dospívá zase tam, odkud předtím započal oběh, přičemž to, oč v  některých znameních proběhl rychleji, doplňuje na správný počet tím, že dělá zastávky. Jupiter, který postupuje klidnějšími kroky proti směru otáčení vesmíru, projde jednotlivá znamení okrouhle za 360 dní a dospívá do konce své dráhy za 11 let a 313 dní, kdy se vrací do znamení, v němž byl před 12 lety. Saturn prochází úsekem jednoho znamení za 29 měsíců a několik málo dní a po 29 letech a asi 160 dnech se vrací do znamení, v němž byl v třicátém roce předtím. Zdá se po­malejší proto, že musí probíhat o to větším okruhem své dráhy, oč je méně vzdálen od vnějšího okraje vesmíru.

11.     Tyto hvězdy však, jež obíhají nad drahou Slunce, nepostupují dopředu, hlavně když vstoupily do trojúhelníku některého souhvězdí, v němž je právě Slunce, nýbrž konají pohyby zpětné a opožďují se, dokud Slunce samo nepřejde z tohoto trojúhelníku do druhého. Někteří učenci jsou to­ho názoru, že se to děje z tohoto důvodu: Je-li prý Slunce vzdáleno v jakémsi větším odstupu, působí těmto hvězdám obtíže, spočívající v tom, že při svém bloudění po neosvět­lených drahách mezi souhvězdími se následkem temnoty omeškávají. Nám se to však takto nezdá. Sluneční záře je to­tiž pozorovatelná a rozprostřená po celém vesmíru bez ja­kéhokoliv zeslabení, takže tyto hvězdy je vidět až k nám, i když vykonávají zpětné pohyby a když se opožďují. Může-li při takových vzdálenostech tohle zachytit náš zrak, jak můžeme mít za to, že by setmění mohlo překážet tak vzne­šeným a zářivým hvězdám?

12.     Proto nám bude vyhovovat spíše mínění, že tak jako horko láká a přitahuje k sobě všechny věci - jak to vidíme u plodin, vyrůstajících účinkem tepla ze země do výše, a právě tak i u vodních par, puzených obloukem k mrakům - že právě tak přitahuje k sobě mohutná síla Slunce pomo­cí paprsků, proniknuvších útvarem hvězdného trojúhelní­ku, hvězdy, jež následují za ním, přičemž hvězdám, které le­tí před ním, nedovoluje postupovat dopředu, jako by je strhovalo uzdou a zadržovalo, přičemž je nutí vracet se směrem k němu ke znamení druhého trojúhelníku.

13.     Někdo snad položí otázku, proč Slunce svým žárem způsobuje toto zdržení v pátém znamení od sebe a ne spíše ve druhém nebo třetím, jež jsou mu blíže. Vysvětlím tedy, proč asi se to děje tak. Sluneční paprsky se šíří ve vesmíru přímým směrem ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku.To však není méně a ne dále než k pátému znamení od zname­ní dotyčného. Kdyby se totiž sluneční paprsky rozlévaly a ší­řily po celém vesmíru v kruzích a nebyly protaženy přímo­čaře a napřímeny do tvaru trojúhelníku, spálily by, co by leželo blíže. Toho si zřejmě povšiml i řecký básník Eurípidés. Praví totiž, že co je od slunce dále, plane prý mocněji, věci bližší že však slunce udržuje v teplotě mírné. Proto píše ve svém hře Faethón toto:Kaiei taporró, ťangythen ďeukrať echei (spaluje vzdálené a chová v mírné teplotě věci blízké).

14.     Prokazuje-li to tedy věc sama, její zdůvodnění a svě­dectví dávného básníka, myslím, že nelze soudit jinak, než co jsme o tom napsali shora. Jupiter, jenž obíhá mezi Marsem a Saturnem, prolétá dra­hou větší než Mars a menší než Saturn.Také pohyb ostatních hvězd zdá se tím rychlejší, čím jsou hvězdy vzdálenější od vnějšího okraje nebeské klenby a čím je jejich dráha blíže k Zemi, poněvadž za tohoto stavu opisuje kterákoliv z nich okruh menší a podbíhá častěji hvězdu hořejší, jak ji míjí.

15.     Je tomu tak, jako když se položí na kruh, kterého pou­žívají hrnčíři, sedm mravenců a do kruhu se vyryje týž počet soustředných rýh, které počínají nejmenší a zvětšují se smě­rem k okraji hrnčířského kruhu. Musí-li mravenci běhat v rý­hách dokola za současného otáčení kruhu směrem opač­ným, musí i tak projít svou drahou proti směru otáčení.Ten, který je nejblíže ke středu hrnčířského kruhu, projde ji nut­ně rychleji, kdežto mravenec absolvující na tomto kruhu kmžnici krajní, dokončí nezbytně svůj běh mnohem pozdě­ji, i kdyby běžel stejně rychle. Podobně i kmitavé hvězdy probíhají své okruhy na svých drahách proti směru pohybu vesmíru, jsou však otáčením nebeské klenby strhovány při každodenním oběhu zpětným pohybem nazad.

16.     Důvodem, že některé hvězdy mají teplotu mírnou, ji­né že jsou žhavé a ještě jiné chladné, zdá se to, že plamen každého ohně stoupá do výše. Slunce tedy rozpaluje a rozžhavuje svými paprsky nad sebou vrstvu éteru (aether) v místech, ke obíhá Mars; proto se i on rozžhavuje žárem Slunce. Naproti tomu Saturn je velmi chladný, poněvadž je nejblíž k vnějšímu okraji vesmíru a je ve styku se zledova­tělými nebeskými končinami. Proto Jupiter, jenž obíhá mezi drahami obou těchto hvězd, má zřejmě povahu odpovídají­cí střednímu stavu mezi chladem a horkem a nanejvýš vy­rovnanou.

Pojednal jsem, jak jsem to převzal od svých učitelů, o pá­su dvanácti znamení a o opačném pohybu a oběhu sedmi planet, o řádech a číselném poměru jejich přechodů z jed­noho znamení do druhého a o jejich oběžných drahách; ny­ní promluvím o přibývání a ubývání světla Měsíce, jak nám to bylo předáno předky.

II. Přibývání a ubývání měsíce

1.     Bérósos, který pocházel ze státu nebo spíše od národa chaldejského a rozšířil znalost chaldejských věd také v (Malé) Asii, prohlásil: Měsíc prý je míč, který na jedné polovici září bíle a na druhé straně má barvu oblohy. Když prý při oběhu přichází na své dráze pod sluneční terč, je zachyco­ván jeho paprsky a prudkým žárem, přičemž bílá strana Mě­síce je pro spřízněnou vlastnost svého světla obrácena ke světlu slunečnímu. Je-li však tato strana přitahována ke slu­nečnímu terči a obrácena proto nahoru, tu prý se spodní strana Měsíce, která nezáří, zdá tmavá, poněvadž má barvu podobnou barvě vzduchu. Je-li tedy Měsíc kolmo pod pa­prsky Slunce, je prý všechno jeho světlo nasměrováno na­horu. Tehdy se nazývá Měsícem prvním.

2.     Když prý míjí Slunce a postupuje k východní straně nebeské klenby, vyprošťuje se z jeho silného vlivu a zářící okraj plochy Měsíce prý vysílá svou zář k Zemi zcela sla­boučkou čarou. Proto se nazývá Měsícem druhým. Při dalším oběhu prý jeho závislost na Slunci den ode dne slábne a Měsíc je označován jako Měsíc třetí, čtvrtý atd. podle dní. Sedmý den, když je Slunce na západě, kdežto Měsíc se drží uprostřed nebeské klenby mezi východem a západem, tu prý je polovice zářící plochy Měsíce obrácena k Zemi, po­něvadž Měsíc je vzdálen od Slunce také o polovinu nebes­ké klenby. Když však je mezi Sluncem a Měsícem vzdále­nost celého vesmíru a když Slunce je na západě přímo proti Měsíci na východě, tu prý je Měsíc tím více mimo vliv pa­prsků slunce, čím více je od něho vzdálen, a vysílá čtrnáctý den světlo plným kruhem celého svého terče. V ostatních dnech prý ho denně ubývá až do dovršení lunárního měsí­ce a Měsíc se dostává na své oběžné pouti vzhledem k při­tažlivému účinku Slunce zase pod jeho terč a pod jeho pa­prsky a dovršuje tak měsíční řád dnů.

3.     Přednesu však velmi důmyslně promyšlený názor o této otázce, jak nám jej zanechal při odlišném vědeckém pojetí matematik Aristarchos Samský. Není mu totiž nezná­mo, že Měsíc nemá vlastní světlo, nýbrž že je jakýmsi zrcad­lem a přijímá svůj svit z účinků Slunce. Měsíc totiž obíhá ze všech sedmi planet kroužek Zemi nejbližší a ze všech oběž­ných drah nejmenší. Za tohoto stavu je v každém měsíci jeden den skryt pod terčem a paprsky Slunce a zůstává za­temněn,dokud Slunce nemine. Pokud je se Sluncem pohromadě, nazývá se Měsíc Měsícem novým. Druhý den však, kdy je nazývám Měsícem druhým, míjí Slunce a stává se vi­ditelný úzkým proužkem na samém okraji svého obvodu. Po třídenním vzdalování od Slunce vzrůstá a je osvětlován více. Když se denně vzdaluje a dospívá ke dni sedmému, kdy má od Slunce na západě odstup asi doprostřed nebes­ké klenby, svítí jednou svou polovicí, přičemž osvětlená jeho strana je ta, která je obrácena ke Slunci.

4.     Čtrnáctý den, kdy je vzdálen od Slunce o celý průměr vesmíru, stává se Měsíc plným a vychází, když je Slunce nad západem, a to proto, poněvadž při odstupu na vzdálenost ce­lého vesmíru stojí přímo proti Slunci a přejímá od něho svět­lo celým svým tělesem. Sedmnáctý den je Měsíc při východu Slunce tlačen k západu. Jedenadvacátý den je Měsíc při vý­chodu Slunce asi uprostřed nebeské klenby a má osvětlenou část obrácenou ke Slunci, přičemž zbylá část je tmavá. Konečně se na svém denním postupu dostává asi osmadvacátý den pod sluneční paprsky a dovršuje tak měsíční řád.

Nyní promluvím o tom, jak Slunce při průchodu zvířet­níkovými znameními zvětšuje a zmenšuje v jednotlivých měsících časové rozpětí dnů a hodin.

III. Průchod Slunce zvířetníkem. Změny v délce hodin

1.        Když Slunce vstupuje do znamení Skopce a prochází jeho osmým stupněm, způsobuje jarní rovnodennost. Když postupuje k ohonu Býka a k souhvězdí Kuřátek, ze kterých vyčnívá přední polovina Býka, přechází na svém postupu do severní části vesmíru do prostoru zabírajícího více než jeho polovici. Když vstupuje z Býka do Blíženců v době, kdy vycházejí Kuřátka, jeho dráha nad zemí vzrůstá a časové rozpětí dne se zvětšuje. Když potom Slunce vystoupilo z Blíženců do Raka, kde je jeho nejkratší úsek nebeské klen­by, a prošlo jeho osmým stupněm, způsobuje letní sluno­vrat a dospívá v dalším postupu k hlavě a k hrudi Lva, kte­réžto části se připočítávají k Raku.

2.        Vzdalujíc se od hrudi Lva a z končin Raka a probíhajíc ostatními částmi Lva, krátí Slunce délku dne a délku svého okruhu nad Zemí a vrací se zase k takové dráze, jakou mělo v Blížencích. Při přechodu ze Lva do Panny a při postupu k úvazku jejího roucha zužuje Slunce svou kruhovou dráhu dále a vyrovnává ji se svou drahou v Býku. Berouc se z Pan­ny přes úvazek jejího roucha dále, kterýžto záhyb zabírá přední část Váhy, způsobuje Slunce v osmině Váhy podzim­ní rovnodennost. Jeho dráha se zde rovná okruhu, který mě­lo již dříve ve znamení Skopce.

3.        Když pak při západu Kuřátek vstoupilo do Štíra, zkra­cuje Slunce při svém postupu do jižní části vesmíru délku dní. Ubíhajíc ze Štíra dále, vstupuje do Střelce k jeho steh­nům a prochází denní drahou ještě zkrácenější. Když se od stehen Střelce, kterážto část se již připočítává ke Kozorož­ci, dává k jeho osmině, probíhá svým nejkratším úsekem ne­beské klenby. Proto také podle krátkého trvání dne má zi­ma i zimní slunovrat své jméno. Potom Slunce přechází z Kozorožce do Vodnáře, prodlužuje den a vyrovnává jej s délkou dne za svého průchodu Střelcem. Když v době, kdy vane favonius (západní vítr), vstoupilo Slunce do Ryb, vyrovnává svou dráhu s drahou ve Štíru.Tak Slunce při prů­chodu těmito znameními kolem dokola krátí nebo prodlu­žuje v určitých ročních dobách trvání dní a hodin.

Nyní promluvím o ostatních souhvězdích, jež jsou uspo­řádána a složena z hvězd vpravo i vlevo od zvířetníkového pásu v jižní i severní části vesmíru.

IV. Souhvězdí od zvířetníku na sever

1.        Velký vůz, kterému Řekové říkají Arktos (tzn. medvěd) čili Héliké (tzn. točící se okolo osy), má za sebou postavení Hlídače. Nedaleko od něho se nachází Panna, nad jejímž pravým ramenem se třpytí mimořádně zářivá hvězda, která se u nás nazývá Provindemiator, u Řeků Protrygetés (oboje: hvězda před vinobraním). Klas Panny je však zbarven ještě bělostněji. Naproti nim je ještě jedna barevná hvězda upro­střed mezi koleny Hlídače Velkého medvěda: je tam umístě­na hvězda jménem Arktúros (tzn. průvodce medvěda).

2.        Směrem od hlavy Velkého medvěda napříč k nohám Blíženců stojí na špičce Býkova rohu Vozataj - tak zabírá jedna hvězda část Vozatajovy nohy, stojící na špičce levého rohu - přičemž k ruce Vozatajově se pojí Kůzlátka a Koza k jeho levému rameni. Nad Býkem a nad Skopcem je Perse­us - dále vpravo pod jeho patou, jak běží, Kuřátka a dále vle­vo hlava Skopce - přičemž Perseus se opírá pravou rukou o souhvězdí Kassiopeino, drží v levici hlavu Gorgoninu ve výši nad Býkem a hází ji před temeno jeho hlavy k nohám Andromediným.

3.        Rovnoměrné (svými břichy) nad Andromedou a nad hřbetem Koně jsou Ryby, přičemž nejjasnější hvězda břicha Koně je hranicí mezi jeho břichem a hlavou Andromedinou. Pravá ruka Andromedina je položena nahoře na pozi­ci Kassiopeinu, levá nahoře na severovýchodní Rybu. Nad hlavou Koně je souhvězdí Vodnáře. Kopyta Koně se dotýka­jí směrem od Vodnáře Ptáka (Labutě). Mezi Kefeem a kole­ny Andromedinými je uprostřed zvěčněna Kassiopeia. Smě­rem nahoru nad Kozorožcem je Orel a Delfín. Vedle nich je šíp. Nedaleko něho je Pták, jehož pravá peruť se dotýká Kefeovy ruky a žezla, levá se opírá shora o Kassiopeiu. Pod ocasem Ptáka jsou podstrčeny nohy Koně.

4.        Odtud dále nad Střelcem, štírem a Váhami dotýká se Had koncem své tlamy Koruny. Uprostřed ho drží v rukou Hadonoš, jenž pravou nohou šlape doprostřed čela štírova. Nedaleko stranou Hadonošovy hlavy je umístěna hlava tzv. Klečícího.Temena jejich hlav se dají dosti snadno rozeznat, poněvadž jsou tvořena hvězdami ne nejasnými.

5.        Noha Klečícího stoupá a staví se na spánky Hadovi, je­hož vlastní závity ovíjejí menšího z Medvědů, zvaných Se­verními souhvězdími. Proti Delfínovi před zobákem Ptáka leží dále dopředu Lyra. Mezi plecemi Hlídačovými a Klečí­cího má místo Koruna. V severním pólovém kroužku jsou položeni dva Medvědi, obrácení k sobě svými hřbety v mís­tech, kde jsou lopatky, a hrudí odvrácení od sebe. Menšímu z nich Řekové říkají Kynosúra (psí ocas), většímu Heliké. Jejich hlavy jsou postaveny pohledem od sebe, jejich ocasy jsou utvářeny tak, že jeden leží vždy proti hlavě druhého. Ocasy obou jsou přitom vztyčeny a čnějí do výše.

6.        Zcela nahoře přes jejich ocasy je natažen Had (Drak), z něhož září proti hlavě Velkého medvěda hvězda zvaná Po­lárka. Drakova hlava se totiž zatáčí okolo pólu v místech, kde je pól k Draku nejblíže. Spodní část Hada je ovinuta smyčkou kolem hlavy Malého medvěda a protažena až do bezprostřední blízkosti jeho nohou. Pak zasmyčkován a opět rozvinut zdvíhá se Had do výše a stáčí se od hlavy Malého medvěda k Velkému medvědovi, k jeho tlamě a pra­vému spánku. Dále: nad ocasem Malého medvěda jsou no­hy Kefeovy. V týchž místech zcela nahoře jsou hvězdy, tvo­řící rovnoramenný trojúhelník. Nad znamením Skopce,nad Malým medvědem a nad podobou Kassiopeinou je velmi mnoho rozptýlených hvězd.

Uvedl jsem souhvězdí, jež jsou na obloze rozložena me­zi pásem zvířetníku a mezi Severními souhvězdími po pra­vé straně při pohledu od východu. Nyní podám výklad o těch, která příroda rozdělila po jižních částech oblohy, tj. po levé straně od východu.

V. Souhvězdí od zvířetníku na jih

1.       Předně je nad Kozorožcem položena Jižní ryba, hledí­cí k ocasu Velryby. Od ní až ke Střelci je prostor prázdný. Pod žihadlem Štíra je Kadidelnice. V nejbližším sousedství Vah a štíra je přední část Kentaura.V rukou drží podobu, již znalci hvězd nazvali Zvířetem. Pannu, Lva a Raka opásává roztáhnutý Vodní had, jenž ovíjí celý šik hvězd a zdvíhá tlamu směrem k Raku. U Lva nese uprostřed na svém těle Měsidlo a ocas strká až pod ruku Panny. Na ocase mu sedí Hav­ran. Hvězdy nad lopatkami Vodního hada září stejné jako hvězdy pod jeho břichem.

2.       Pod jeho ocasem je umístěn Kentaur. Vedle Měsidla a Lva je loď jménem Argó; její příď je neznatelná, avšak sto­žár a okolí kormidla je vidět jasně, přičemž lodice sama se pojí svou zádí ke konci ocasu Velkého psa. Blížence sleduje Malý pes naproti hlavě Vodního hada. Malého psa sleduje Velký pes. Napříč pod nimi je umístěn Orion, tísněný paznehtem Býka. Drží v levici zvířecí kůži a druhou rukou zdví­há kyj k Blížencům.

3.        U jeho paty pronásleduje Velký pes Zajíce v malé vzdá­lenosti za ním. Pod Skopcem a Rybami letí Velryba, od její­hož hřbetu se táhne k oběma Rybám úzký pravidelný pruh hvězdy, jež se řecky jmenuje Harpedonai (provazy). Jejich pletenec, zmáčknutý ve značné délce dovnitř, dotýká se ho­řejšku hřebene Velryby. Hvězdným útvarem protéká Řeka, pramenící u levé nohy Orionovy. Voda pak, kterou prý vylé­vá Vodnář, teče mezi hlavou Jižní ryby a ocasem Velryby.

4.        Tím jsem podal výklad o podobě souhvězdí, která jsou vytvořena a seskupena ve vesmíru podle určení přírody a podle úmyslu bohů, jak tomu učil přírodovědec Démokritos, avšak jen o těch, jejichž východ a západ můžeme pozo­rovat a očima zhlédnout. Neboť jako oba Medvědi, kteří se otáčejí okolo světové osy, nezapadají ani neklesají pod zem, tak nevycházejí také nad zem ani souhvězdí, která jsou pro nás neviditelná a musí se otáčet kolem čepu jižního, jenž
vzhledem ke sklonu vesmíru leží pod zemí. Jejich seskupení není proto známo, poněvadž země tomu zabraňuje. Dokla­dem toho je hvdězda Kanópos, která je v našich krajinách neznámá, o níž však podávají zprávy kupci, kteří byli v nejzazších krajích Egypta a v končinách až na hranicích země.

 

Nákres hvězdné oblohy z Jocundova vydání Vitruvia z r. 1511

 

Nákres druhé poloviny hvězdné oblohy z Jocundova vydání Vitruvia z r. 1511

 

VI. Hvězdářství v astrologii. Předvídání počasí

1.        Pro objasnění věci jsem podal výklad o otáčení ves­míru kolem Země i o tom, jak jsou rozdělena souhvězdí po severní i po jižní straně od 12 hvězdných znamení. Pomocí tohoto otáčení vesmíru a podle opačného oběhu Slunce znameními, jakož i pomocí rovnodennostního stínu gnómonu se totiž řeší nákresy analémmat.

2.        Ostatek z nauky o hvězdách, tj. jaký má vliv 12 zna­mení, 5 planet, Slunce a Luna na lidský život, se musí pone­chat výpočtům Chaldejců, poněvadž jejich oborem je genethlialogie, takže dovedou vysvětlit věci minulé i budoucí podle výpočtů z hvězd. Jejich objevy nám zanechali mužo­vé, kteří vyšli přímo z národa chaldejského a kteří po této stránce byli velmi obratní a bystří. Byl to především Bérósos, který se usadil na ostrově Kóu v městě téhož jména a otevřel si tam školu, poté jeho přívrženec Antipatros, kte­rý po sobě také zanechal výklady genethlialogických vzta­hů ne na podkladě okolností při narození, nýbrž při početí, potom Anténodoros.

3.        Úvahami o otázkách přírodovědeckých se zabývali a své nauky o tom, tj. jakými zákony je řízena příroda a ja­ký účinek má každý z těchto zákonů, nám zanechali mílétský Thalés, klazomenský Anaxagorás, samský Pythagoras, kolofonský Xenofanés a abdérský Démokritos. V jejich ob­jevech pokračovali Eudoxos, Eudémos, Kallipos, Metón, Filippos, Hipparchos, Arátos a jiní a ve svých vědeckých pracích zjistili pomocí hvězdářství astronomickými tabulkami (parapegma) předzvěst počasí podle východu a zá­padu souhvězdí, vyložili je a zanechali potomkům. K jejich vědomostem musí lidstvo vzhlížet s obdivem, poněvadž tito mužové tomu věnovali takovou péči, že nám to připa­dá, jako by byli s to božským vnuknutím ohlašovat již pře­dem předzvěst počasí, jež nastane teprve v budoucnosti. Proto je vhodné tyto věci ponechat tam, kde jsou, tj. v je­jich péči.

VII. Analémmata

1.        My si však z toho musíme vybrat příslušné zákony a od­vodit zkracování a prodlužování dnů v jednotlivých měsí­cích. Slunce totiž v době rovnodennosti při svém průchodu Skopcem a Váhami vrhá v místech takové zeměpisné šíře, ja­ko je Řím, stín, který měří 8/9 gnómonu. V Athénách má délka stínu 3/4 gnómonu, na Rhodu 5/7 , v Tarentu 9/11 v Alexandrii 3/5, přičemž lze na všech ostatních místech zjistit, že příroda vytváří rovnodennostní stín gnómonu všude jinak.

2.        Je-li proto třeba nakreslit někde sluneční hodiny, XE "Sluneční hodiny" vezme se rovnodennostní stín a v případě, že jako např. v Římě, činí 8/9 gnómonu, vede se vodorovná přímka, v jejímž stře­du se vztyčí pros orthas (kolmo) přímka další, jež se jme­nuje gnómon XE "Gnómon" . Počínajíc od přímky vodorovné naměří se na přímce gnómonu 9 dílů. Místo, kde je vyznačen díl devátý, se určí za střed a označí se písmenem A. Z tohoto středu se opíše kružidlem, rozevřeným až k bodu B na vodorovné přímce, kružnice, která se jmenuje polední.

3.        Potom se z 9 dílů od vodorovné přímky ke středu gnómonu odměří 8 dílů a označí se na vodorovné přímce v bodě C.Tím se získá délka rovnodennostního stínu gnó­monu. Z tohoto bodu C se vede středem A přímka, jež vy­značuje sluneční paprsek za rovnodennosti. Načež se ro­zevře kružítko ze středu k vodorovné přímce a poznamená se to ve stejné vzdálenosti po obou stranách.Tyto body na obvodu kružnice se označí písmenem E vlevo a písmenem D vpravo. Středem se vede přímka, která tak dělí kruh ve dva rovné polokruhy. Matematikové nazývají tuto přímku horizón.

4.        Pak se vezme 1/15 celé kružnice. Kružítko se zabodne na kružnici v bodě,kde ji protíná rovnodennostní paprsek, tj. v bodě F. Tato vzdálenost se vyznačí vpravo i vlevo na kružnici v bodech G a H.Těmito body se vedou přímky ze středu až k přímce vodorovné, na níž se vyznačí body I a K. Tím je dán jednak zimní, jednak letní sluneční paprsek. Proti bodu E se vyznačí bod D, v němž protíná kružnici přímka vedená středem označeným písmenem A. Proti bo­du G leží body I a M, proti H leží body K a L, proti C a F a A leží bod N.

5.        Pak se vedou diametró (napříč kruhem, tětivou) přímky z G do L a z H do M. Horní část označuje dobu let­ní, spodní část dobu zimní.Tyto tětivy se rozpůlí v bodech O a P, kde se vyznačí středy. Těmito středy a středem A se protáhnou přímky k obvodu kružnice, kde vzniknou body Q a R.Tato přímka tvoří kolmici k rovnodennostnímu pa prsku. V matematických pravidlech se nazývá axon. Od uvedených středů se rozevře kružítko až ke koncům tětiv a opíšou se polokružnice, z nichž jedna dává kružnici letní, druhá zimní

 

Konstruke analémmatu podle Vitruvia. A-B) gnómon, XE "Gnómon" B-C) stín o rovnodennosti, A-C) sluneční paprsek o rovnodennosti, E—O horizont,A-F) rovník, L-H) ekliptika

 

6.        Potom v průsečících rovnoběžek s přímkou zvanou horizont se označí vpravo bod S, vlevo bod T. Z toho bo­du S se vede rovnoběžka s axonem k obvodu pravého po­lokruhu, kde se vyznačí bod V. Stejně tak se vede rovno­běžka z bodu T k levému polokruhu do bodu X. Tyto rovnoběžky se nazývají lokothomy. Nato se střed kružítka umístí v bodě, kde rovnodennostní paprsek protíná obvod kružnice, tj. v bodě F. Kružítko se rozevře až k průsečíku kružnice a letního paprsku, tj. k bodu H. Ze středu polože­ného na přímce rovnodennostního stínu se o rozpětí rov­ném vzdálenosti k přímce letního stínu opíše měsíční kroužek, jemuž se říká menaios. Tím je nákres analémma­tu hotov.

7.        Po dokončení a provedení tohoto nákresu je třeba vy­značit na ciferníku pomocí analémmatu rozdělení hodin jak podle přímek letních, tak i podle zimních a rovnodennostních, popřípadě i podle přímek jednotlivých měsíců, při­čemž se po této stránce naskýtá mnoho různých druhů ho­din, jejichž zakreslení se poté provádí způsobem, který vyžaduje odborné znalosti. Všechny tvary a nákresy těchto hodin mají však jediný účel, aby totiž den za rovnodennosti i za zimního a letního slunovratu byl rozdělen rovnoměrně na 12 dílů.Tyto věci jsem nevynechal proto, že by mě od to­ho odradila má pohodlnost, nýbrž proto, abych neobtěžoval rozvláčným popisem. Uvedu však, kdo jednotlivé druhy a ná­kresy hodin vynalezl. Nemohu totiž nyní ani vynalézat nové jejich druhy, ani bych nechtěl vydávat cizí za své. Pojednám tedy o těch tradičních a o tom, kdo je vynalezl.

VIII. Některé druhy slunečních hodin. Vodní hodiny

1.        Hodiny ve formě polokruhu, vyhloubeného v kvádru a seříznutého ve shodě s výškovým úhlem světového pólu, vynalezl prý Chaldejec Bérósos. Hodiny tvaru miskovitého nebo tvaru duté polokoule Aristarchos Samský, tentýž i ho­diny ve formě vodorovného kotouče. Pavoukovité hvězdář Eudoxos, ač někteří říkají, že to byl Apollónios. Hodiny ve tvaru plinthu či stropní kazety, jaké jsovi umístěny i v cirku Flaminiově, syrákúský Skopinas. Parmenión hodiny zvané pros ta historúmena (pro známá místa), Theodosios a Andriás hodiny zvané pros pán klíma (pro každou zeměpisnou polohu), Patroklés hodiny ve formě dvojsečné sekery, Dionýsodóros kuželovité a Apollónios toulcovité, přičemž mu­žové shora uvedení i celá řada jiných vynalezli a po sobě zanechali ještě i jiné druhy hodin, kuželovité hodiny pavoukovité, prohloubené plotnovité a antiborejské. Velmi mnozí zanechali po sobě popisy o tom, jak se sestrojují závěsné cestovní hodiny týchž druhů. Kdo by si to přál, může si z jejich knih vyhledat hodinové ciferníky, jen když se vy­zná v nákresech analémmat.

2.        Titíž autoři vynalezli také konstrukci hodin s vodním pohonem. Byl to především Ktésibios XE "Ktésibios" Alexandrijský, jenž objevil i přirozený tlak vzduchu a vzduchové přístroje. Stojí to však za to, aby ti, kdo se těmito věcmi se zájmem obírají, poznali, jak k tomuto objevu došlo. Ktésibios se narodil v Alexandrii jako syn holiče. Vynikal prý nad ostatní nadáním a velikou pílí a měl zálibu v umělých technických kon­strukcích. Když chtěl v otcové dílně zavěsit zrcadlo tak, aby při stahování a opětném vytahování vzhůru jeho protiváhu přetahovala skrytá šňůra, umístil tam toto zařízení:

3.        Pod trámem stropu upevnil dřevěné korýtko a v něm umístil válečky. Korýtkem vedl až do rohu dílny šňůru a po­stavil tam několik rour. Zařídil to tak, aby se do nich mohla na šňůře spouštět olověná koule. Když závaží klesalo do úz­ké roury, stlačovalo řídký vzduch, přičemž množství vzdu­chu tímto tlakem nahuštěného bylo vytlačováno úzkým otvorem s výfukem ven do volného prostoru a způsobilo tím jasný a ostrý hvizd.

 

 

4.        Když tak Ktésibios XE "Ktésibios" poznal, že pohybem vzduchu a vý­tlakem jeho sloupce vznikají zvuky a hlasy, použil tohoto principu a jako první sestrojil vodní varhany. Sestavil také pří­stroje na vodní pohon, samočinné přístroje a mnoho druhů různých zařízení k dosažení životního pohodlí, mezi nimi i vodní hodiny. Zde nejprve zhotovil ve zlatě nebo v provrta­ném drahokamu otvor; tyto látky se totiž ani průtokem vody neotírají, ani se nezanášejí nečistotou, jež by je ucpávala.

5.        Tímto otvorem protéká rovnoměrně voda a zvedá převrácenou nádobku, kterou odborníci nazývají fellos (ko­rek, plováček) nebo bubínek. Na nádobce je připevněna páčka ve spojení s ozubeným kolečkem. Obojí je opatřeno zoubky, které zapadají do sebe a vyvolávají pomalý otáčivý pohyb. Rovněž i další páčky a další kolečka, ozubená týmž způsobem, uvádějí svým otáčením do pohybu různé sloup­ky, které hýbou figurkami, otáčejí kužely, vyhazují kamínky nebo vajíčka, troubí na rohy a uvádějí v činnost jiné drobné hříčky.

6.        Na těchto hodinových přístrojích jsou hodiny vyzna­čeny buď na sloupku, nebo na hranolu a figurka, stoupající zdola, na ně po celý den ukazuje ukazovátkem. Zkracování nebo prodlužování délky hodin má nutně za následek, že je potřeba vkládat nebo odnímat podle dní a měsíců korekční klíny. Uzávěra vody je pro umožnění regulace průtoku upravena takto: Vysoustruhují se dva kužele, jeden plný a jeden dutý, které jsou sestrojeny tak, že se jeden zasouvá přesně do druhého za tím účelem, aby jejich uvolnění nebo zasunutí zesilovalo nebo zmírňovalo pomocí regulující páčky proud vody přitékající do příslušné nádržky.Tímto postupem a za­řízením se sestrojují vodní hodiny pro potřebu v zimě.

7.        Není-li však možno vyrovnat přesně krácení nebo vzrůstání délky hodin vkládáním nebo odnímáním korekč­ních klínů, poněvadž tyto klíny často zavinují chyby, je nut­no zařídit věc takto: Hodiny se vyznačí na sloupku šikmo kolem dokola podle analémmatu a vedle toho se na sloup ku zakreslí i svislé čáry pro každý měsíc. Sloupek musí být otáčecí, aby při natočení k figurce a k ukazovátku, jímž fi­gurka při pohybu vzhůru na hodiny ukazuje, nastavoval vždy příslušný údaj zkrácené nebo prodloužené hodiny da­ného měsíce.

8.        Vyrábějí se také zimní hodiny jiného druhu, které se nazývají anaforika a sestrojují se takto: Podle nákresu analémmatu se rozvrhnou úseky hodin bronzovými drátky na čelní straně hodinového přístroje, a to rozbíhavě od středu; také se tam ovinu kroužky vymezující úseky měsíční. Za tě­mito drátky se umístí terč, na němž je nakreslen a vymalo­ván vesmír a zvířetníkový kruh (včetně zpodobení 12 ne­beských znamení) a od jehož středu je vyznačen úsek (každého znamení), jeden větší, jeden menší. Uprostřed na zadní straně terče je zapuštěn otáčivý hřídel s navinutým pružným bronzovým řetízkem, na jehož jednom konci je zavěšen tzv. plováček (neboli bubínek), nadzdvihovaný vo­dou, na druhém konci pytlík s pískem stejné váhy, jakou má tento tzv. plováček.

9.        Za tohoto stavu klesá pískové závaží o to, oč je plová­ček nadnášen vodou, otáčí přitom hřídelem a hřídel terčem. Rotace terče způsobuje, že terč při otáčení ukazuje v příslušnou dobu náležité hodiny jednou na větším, jed­nou na menším úseku zvířetníkového kruhu. V každém zví­řetníkovém znamení je totiž provrtáno tolik otvorů, kolik dní má vždy měsíc jemu odpovídající, přičemž se do nich zastrkuje kolíček, na němž je na hodinách vidět obraz Slun­ce a jenž vyznačuje délku hodin.Tento kolíček se v průbě­hu měsíce z jednoho provrtaného otvoru přendává do druhého a tak vykonává svou funkci.

10.     Totiž tento kolíček, který postupuje všemi dírkami směrem ke středu terče a který je denně přemisťován, vyznačuje na hodinovém přístroji při svém pohybu časem v širších, časem v užších úsecích obraz hodin a dní v přísluš­ných měsíčních obdobích, a to podle toho, jak Slunce pro­dlužuje či krátí dny a hodiny při průchodu prostorem jed­notlivých zvířetníkových znamení. Pokud jde o regulaci správného přítoku vody, učiní se to­to opatření:

11.     Uvnitř v hodinách za jejich čelnou stranou se umístí nádržka, do níž rourkou proudí voda a jež má dole otvor. K ní se připojí bronzový válec s dírkou, kterou do něho z nádržky teče voda. Pomocí vysoustruhované kruhové sdrapky a k ní příslušné pánvičky, jež do sebe vzájemně za­padají, se do tohoto válce zasadí menší válec tak, aby se mo­hl při otáčení ve větším válci pohybovat těsně, avšak lehce jako kohoutek.

12.     Na okraji většího válce se ve stejných vzdálenostech vyznačí 365 značek, kdežto na okrouhlém víčku menšího válce se připevní jazýček, jehož špička ukazuje směrem k těmto značkám. Ve víčku se vyvrtá přesně vyměřený otvor, jímž vytéká voda do nádržky pod plováček a udržuje v chodu ukazovatele hodin. Na okraji většího válce jsou vyobrazena nebeská znamení. Válec je nepohyblivý. Nahoře má obraz znamení Raka, svisle pod ním naspodu znamení Kozorožce, po pravé ruce divákově znamení Vah, po levé znamení Skopce. Mezi jejich úseky jsou zakreslena i ostatní znamení, jak jsou vidět na nebi.

13.     Následkem toho tedy, stojí-li slunce ve znamení Ko­zorožce, dotýká se jazýček menšího válce den po dni jednotlivých značek na okraji válce většího v místech Kozorožcových, a poněvadž množství nad ním protékající vody má značný tlak, je otvorem ve víčku malého válce vytlačo­vána do nádoby jež ji zachycuje, voda rychle. Nádoba se proto plní v krátké době a tím se krátí a stahuje doba po­třebná k ukazování dní a hodin. Když se však jazýček men­šího válce, který se musí každý den pootočit, dostává k značkám Vodnářovým, odklání se průtočný otvor od svis­lého směru a od místa mocného průtoku vody a rychlost průtoku se takto zpomalí. Čím pomalejším tempem se plní nádoba vodou, tím více se prodlužuje doba potřebná k ukazování hodin.

 

 

Pokus o rekonstnikci anaforik podle Vitruvia (A. Otoupalík). Na pevném rámu s ciferníkem jsou umístěny rozbíhavě dráty pro úseky hodin, zvětšujících se od prosince do června, a zmenšujících se od června do prosince. Soustředné dráty označují úseky ročních období podle zvířetníkových znamení. Pod drátěným ciferníkem se otáčí terč B, rozdělený stejně na roční období. Každé mezikruží je opatřeno otvorem pro každý svůj den. Každé ráno se zastrčí kolík do příslušného otvoru a nastaví se pod nultou hodinu svého měsíčního ciferníkového kroužku. Pravidelným otáčením terče se kolík dostane od východu slunce k jeho západu ve své dvanácté hodině. Nákres je schematický, skutečný stav by se musel zakreslit podle Vitruviova analémmatu

 

14.     Když jazýček menšího válce stoupá jako po stup­ních po značkách Vodnáře a Ryb a dotýká se osminy úseku Skopcova, ukazuje při středně silném průtoku vody hodiny rovnodennostní. Když se při otáčení válce dostává průtoč­ný otvor od Skopce přes úsek Býka a Blíženců až k nejvyš­ším bodům v osmině Raka a dochází tím na vrchol, průtok zde slábne. Pomalejší průtok vody zvolňuje a roztahuje pří­slušná údobí a ukazuje ve znamení Raka hodiny letního slunovratu. Když se odklání ocl Raka, postupuje Lvem a Pan­nou a obrací se zpět k bodům v osmině Váhy, jež postupně zabírá, krátí dobu potřebnou k ukazování hodin a když do­spěje k značkám Váhy přináší zase hodiny rovnodennostní. Když konečně průtočný otvor sestupuje úsekem Štíra a Střelce ještě níže a vrací se při otáčení k osmině Kozorož­ce, obnovuje vzhledem k rychlosti vodního proudu krátké trvání hodin zimního slunovratu.

Tím jsem popsal, pokud jsem mohl nejnázorněji, jaká jsou pravidla a zařízení při konstrukci hodin, aby jejich používání bylo srozumitelné. Zbývá nyní ještě pojednat o stavbě strojů a jejich principech. Aby tedy byl tento sou­bor stavitelství úplně dokončen, popíšu to v knize následu­jící.