Ve starých časopisech je k nalezení i spousta technologií a návodů. Některé - zvláště ty chemické - se dnes již reprodukují s obtížemi; chemikálie tehdy zřejmě běžné již dnes tak běžné nejsou no a ty názvy... však posuďte sami. Na druhou stranu třeba i dnes někomu pomohou.

Postupy jsou ale neověřeny a najde-li se následovník, který si je vyzkoušet bude chtít, tak vždy jen a pouze na vlastní riziko. Pokud v textu objevíte chyby, po opravě budete volat marně; takto prostě byly před léty uveřejněny. A kde sehnat salnytr či milánské mýdlo... věřte nebo ne, ale netuším.

Přidáno 10.12.07


Pohodlné zakalení jemných předmětů ocelových (Český mechanik, 1889)

Jemná dlátky, vrtáčky a závitníky (Schneidbohren) dokonale zakalíme, když tyto po náležitém zahřátí do bílé cibule (kuchyňské) zabodneme a až do vychladnutí v této ponecháme.


Stolek pracovní hodináře (Český mechanik, 1889)

Pracovati na mramorové plotně neb na silném zrcadlovém skle, pod které se položí bílý papír, jest pro hodináře velmi pohodlné, hlavně z té příčiny, že má stolek pracovní neustále čistý. Malé předměty, s kterými při malé práci má ponejvíce co činiti, je viděti snadně, aniž by se zrak napínal. Jemné práce, jako hledání vhodných kaménků s dírkami, vlásků a pod. se lehce konají. Pracuji více jak 14 roků na zrcadlové plotně a za celý ten čas nepozoroval jsem, že by toto oku škodilo. Odporučuji pánům kolegům ke zkusení.

J.Trkal


Upevňování číselníků hodinek (Český mechanik, 1889)

stává se velmi často, zvláště u nových hodinek levnějšího druhu, že číselníky bývají špatně upevněny, buď jsou nožičky příliš krátké nebo tenké. Dá se tomu docela snadno odpomoci, kdyby i nožička u číselníku byla velmi krátká, aniž by na vzezření stroje hodinek to škodilo. Spiluje se chybná nožička asi o 1 1/2 mm, jakož i síla její as na polovičku; vyvrtá se do kousku měděného drátu přiměřené tloušťky díra též 1 1/2 mm hluboká a na onu tupou nožičku cínem se přiletuje. Takto připevněná nožička může se bez nebezpečí poněkud na stranu, je-li třeba, ohnouti a když drát přiměřeně silný je i ze strany dle potřeby připilovati, čímž docílí se, že číselník dobře se upevní, aniž by to vyžadovalo mnoho práce.


Emailové číselníky opraviti (Český mechanik, 1889)

Tmel tento se připravuje takto: Rozehřeje se v malé plechové nádobce jistá část bílého vosku, do něhož po dostatečném rozehřátí přiměšuje znenáhla dobře utřená zinková běloba tak dlouho, až směs náležité bělosti a měkkosti dosáhne. Jakmile do té míry vychladne, že jí do vyplnění porušeného, před tím nahřátého místa nanésti lze, otře se rovným a hladkým předmětem, by přebývající směs se odstranila. Bylo-li vše dobře provedeno, není porušené místo k rozeznání. Pro častější potřebu možno směs v zalitém kornoutě na dále uschovati.


Předběžné vyzkoumání kotvových neb válcových hodin (Český mechanik, 1889)

Každé stupňové neb válcové kolo má 15 zubů, pastorek (Treib) u kol těchto musí býti 10. dělitelný počtu zubů kola vteřinového. Otočí-li se tedy vteřinové kolo jednou za minutu, otočí se stupňové neb válcové kolo 10krát; tedy musí dát každé hodiny za minutu 150 ran (totiž 15 zubů X 10; odpadnutí jednoho zubu jedna rána). Chceme-li tedy vyzkoušeti hodiny, předložíme si již vyzkoušené hodinky s vteřinovou ručičkou před sebe. Se vteřinami na číselníku naznačenými začne se počítati u hodinek nevyzkoušených, k uchu přiložených, každá rána (odpadnutí zubu) jedna až 150. Shoduje-li se poslední číslo s místem na číselníku, odkud jsme začali počítati u hodinek přesně jdoucích, půjdou hodinky dobře (vyjímaje nějakou minutu za 24 hodin). Dají-li však hodinky jen o jednu ránu více, půjdou hodinky za 24 hodin o 9,6 min. napřed, totiž : 1 rána za minutu, za hodinu 60 ran, za 24 hodin 60X24=1440r. děleno 150 rovná se 9,6 minut.

B.Židlický


Jak se nejlehčeji vybéře vlásek do hodinek, aby se nemusel mnohokrát ubírati (Český mechanik, 1889)

Vlásek se vybéře přiměřený k velikosti a tíži setrvačníku. Průměr vlásku má míti poloměr setrvačníku a při tom nemá míti přes 11 ale také ne méně než 8 kruhů. Při více než 11 kruzích mohl by při pohybech setrvačníka o sebe se dotýkati a při méně než 8 kruzích pohyb by se mohl zdržovati; z toho je patrno, že vlásek nemá býti ani silný, ani slabý, aby předepsaný počet kruhů se obdržel. Vyhledání náležitého vlásku se tedy nejlépe vykoná takto: Prostřední konec vlásku se zavěsí na váleček neb na setrvačník a pincetou se zevní konec vlásku pevně zadrží (zvedne) a tak se odváží, čili se jeho tažná síla zkouší. Zkušenost učí, že je-li výška kužele, který vlásek při vážení tomto činí, 1 1/2 krát větší než jeho průměr, že dostatečně je silný.

Josef Trkal